Nedělní oběd
7. 9. 1997
Do stolu čučí,
v žaludku kručí
a telefon nezabzučí
Aby mu někdo zavolal,
na oběd ho snad pozval,
a tak mu hlad zahnal
Není nikoho, kdo by mu navařil,
něco dobrého uvařil,
a tak jeho žaludek potěšil
Je totiž doma sám
a velký hlad má,
alespoň suchý chléb si dá
Do stolu již nečučí,
v žaludku již nekručí,
ale telefon nezabzučí
Nikdo se neozval,
nikdo mu nezavolal,
aby mu radost udělal!
