Svět obchází smrt v podobě covidového Draka, který přišel uspokojit svůj hlad. Jestli si myslíme, že se Drak nenažere a odtáhne pryč, tak se dozajista mýlíme.

Je hodně známých pohádek, ve kterých vystupuje několikahlavá saň, a příběh bývá hodně podobný. Drak se usadí v království, nejčastěji v dračí sluji, a vyhrožuje, že zničí celé království, pokud mu nevydají krásnou princeznu. Království nejprve hledá ochránce v podobě udatných rytířů, kteří s drakem zatočí, království ochrání a získají za odměnu ruku princezny a půl království. Když se rytířům nepodaří saň skolit, tak pak panu králi nezbývá nic jiného, než obětovat svou milovanou dcerušku. Když se ale král rozhodne princeznu ochránit, pak celé království je zpustošeno řáděním draka.

Tento příměr lze použít i na našeho současného covidového Draka, který se dostavil, aby se do sytosti nažral. Bohužel neumí hovořit, aby si řekl o princeznu, o nějakou oběť, která ho uspokojí, aby následně odtáhl do jiného království. Jakou oběť mu můžeme poskytnout, když nevím, co požaduje? Zřejmě žádnou, protože covidový Drak už začal pustošit náš svět a nepřestane, dokud neuspokojí svůj žaludek.

Ano, covidový Drak, v podobě smrti, je tu. Smrt si přišla pro svou daň a neodejde, dokud nebude zúčtováno. My lidé jsme tak naivní, že smrt ošálíme, opijeme rohlíkem. Jsme bláhoví, když si myslíme, že všechna naše opatření, která se snažíme dělat, nás ochránili před smrtí. Smrt si přišla pro takový počet obětí, pro který si přišla. Kdo má zemřít, tak zemře. Můžeme se snažit, bojovat, ale pouze tím oddálíme to, co se stane. Jsme hloupí a naivní. A proto, že jsme takový, tak zničíme mnohem víc, než bychom museli. Strach ze smrti a lpění na tomto životě a světě si vybere svou daň.